Napjatá atmosféra v RTVS, která panuje od nástupu nového vedení před třemi lety, se znovu dostává do centra pozornosti. Mediální výbor NRSR požaduje prošetření nevyváženého zpravodajství před parlamentními volbami, na které upozornili pozorovatelé. Redaktoři upozorňují na zásahy vedení do obsahu. Pracovníci telerozhlasu žádají reformu a odpolitizování veřejnoprávního média. Soukromá média upozorňují v důsledku koronavirové krize na úbytky zisků z inzerce, na kterých jsou finančně závislí. Jaké jsou strukturální problémy ohrožující svobodu a nezávislost slovenských médií?
Na sestupnou tendenci svobody médií ve Střední Evropě již několik let upozorňují zahraniční pozorovatelé. Přitom ještě před pěti lety byly středoevropské země na předních příčkách Indexu svobody médií organizace Reportéři bez hranic[1]. Svoboda médií klesá za poslední dekádu globálně, ale bývalé komunistické země střední Evropy jsou v tomto ohledu smutnými premianty.
Většina pozornosti směřuje k Maďarsku, kde deset let vlády Orbánova Fideszu takřka úplně zničilo nezávislá média a posunulo kdysi demokratickou zemi mezi hybridní režimy. V těsném závěsu je i Polsko, kde podobným stylem pokračuje konsolidace moci Práva a spravedlnosti. Ani slovenská a česká média ale nejsou proti tomuto osudu imunní. Nejistota globálního vývoje a strukturální slabiny lokálních médií stále ohrožují nezávislost médií i na Slovensku.
Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v roce 2018 byla milníkem, který přilákal mezinárodní pozornost a proměnil fungování novinařiny na Slovensku. V reakci na tuto událost se vzedmula nevídaná vlna solidarity mezi jinak konkurenčními médii. Ta se rázně postavila se za ochranu novinářů a následovala také bezprecedentní vlna spolupráce investigativních novinářů na rozkrývání kauz spojených s procesem s Mariánem Kočnerem, zejména pak projekt Kočnerova knižnica.
Ve stínu vražd novinářů ale probíhají další alarmující změny a přetrvávají strukturální problémy.
Média čelí úniku peněz z inzerce
Jak upozorňuje kanadská nezisková organizace Public Policy Forum ve své zprávě, zisky z inzerce, které jsou od rozmachu médií na internetu často jejich hlavním zdrojem financování, si teď rozdělují hlavně mezinárodní internetoví giganti jako Facebook a Google. Jednání o přerozdělování těchto zisků zpět s médii probíhají jen velmi pomalu.
Probíhající pandemie nového koronaviru opět vrhla světlo na potřebu rychlých, ověřených, pravdivých a nezávislých informací. Zdravotnická krize zároveň způsobila výpadek příjmů z inzerce, na které jsou stále nezávislí vydavatelé závislí, na což začala upozorňovat i některá slovenská média. Nadcházející finanční krize může tuto situaci ještě prohloubit a ohrozit přežití mnoha nezávislých médií na Slovensku i v celé střední Evropě.
Velké globální krize často nepřinesou ze dne na den jiný svět, mají spíš tendenci výrazně urychlit již probíhající změny. Pro žurnalistiku ve středoevropském kontextu to může znamenat jednak urychlení úpadku tisku, který pomalu probíhá již dlouhou dobu. Na druhou stranu to ale může znamenat i urychlení rozmachu předplácení online titulů a přechod některých doposud na reklamě závislých médií na placený digitální formát. V roce 2019 ale stále za internetové zprávy platilo jen osm procent Slováků.
Hrozí zánik regionálních a lokálních médií
Základním kamenem novinařiny jsou lokální a regionální média. Právě jejich reportování a kauzy se nejvíce dotýkají života jejich čtenářů. Regionální média ale zanikají nevídaným tempem, například v Česku skončila za posledních 10 let polovina regionálních novin. Velkým slovenským regionálním deníkům a týdeníkům klesají náklady v desítkách procent ročně[2].
Na nezávislá regionální média, která mají redakce v řádu jednotek lidí, nejvíce dopadá závislost na inzerci. Podle expertky na lokální média Lenky Waschkové Císařové mají lokální novináři jen omezené možnosti, co se týče politických témat, protože inzerenti blokují témata s negativním dopadem na jejich byznys. To potvrzují i zástupci lokálních médií na Slovensku. V horším případě jsou pak regionální média jen nástroji pro marketingovou nebo politickou kampaň.
Informování o lokálních kauzách leží mimo celonárodní pozornost a v regionech dochází až k mafiánským praktikám zastrašování novinářů. Příkladem může být kauza z roku 2016. Sereďskému investigativnímu novináři Miloši Majkovi, který rozkrývá lokální kauzy, tehdy ve snaze o zastrašení zapálili auto. Podobné případy zastrašování jsou známé spíše z 90. let.
Dalším nebezpečným hráčem, který tlačí na lokální média, jsou radniční zpravodaje. Ty chodí lidem zdarma do schránky s přitom se čím dál více tváří jako noviny. Lidé často ani netuší, že je vydává sama samospráva, přitom vedení radnice nabízí skvělou možnost politické reklamy. Podle zprávy slovenské pobočky Transparency international byly v roce 2017 až tři čtvrtiny městských novin spíše propagandou, zlepšení probíhá jen velmi pomalu. V neposlední řadě radniční zpravodaje nezávislým médiím odsávají tak důležitou inzerci.
Úbytek médií a pozornosti novinářů z regionů přitom zásadně ubližuje důvěryhodnosti médií obecně. Šéfredaktor investigativního portálu Aktuality.sk Peter Bardy připomíná, že v podstatě všichni velcí hráči mají své redakce v Bratislavě. „Je těžké budovat důvěryhodnost v něco, co je tak daleko od problémů běžných lidí,“ dodává. I to z částí stojí za ztrátou důvěry některých lidí v ‚tradiční‘ média a nárůstem popularity takzvaných alternativních nebo přímo desinformačních webů.
Veřejnoprávní média jsou náchylná k politickému ovládnutí
Ve stínu likvidačních i verbálních útoků na slovenské novináře probíhá také politický útok na nezávislost veřejnoprávních médií. Rozhlas a televize Slovenska (RTVS), a zejména její zpravodajská sekce, je v krizi od nástupu současného generálního ředitele Jaroslava Rezníka v červnu 2017. Problematické je zejména Rezníkovo napojení na stranu SNS. Spory v sekci zpravodajství se nyní znovu zintenzivnily změnami ve vedení, kterým předcházely stížnosti sesazených novinářů na vedení zpravodajství.
Reorganizace a odchody zkušených novinářů
S nástupem Rezníka obsadili další klíčové posty ve vedení zpravodajství lidé napojení na SNS. Jedním z nich je například šéf zpravodajství Vahram Chuguryan. Ten byl sice v minulosti zahraničním redaktorem STV, ale před nástupem na současný post pracoval na tiskových odděleních ministerstev pod vedením stran SNS a SMER.
Mediální analytička a šéfredaktorka webu Omediach.com Miroslava Kernová připomíná, že v novinářské branži není jednoduché odstřihnout politické vazby. „Je nepsané pravidlo, že by měla být minimálně nějaká přestávka anebo by ti lidé neměli chodit do profese novináře, už vůbec ne na tak důležitou pozici, protože dlouhé roky vlastně sloužili jedné politické straně,“ dodává.
Podle svědectví několika bývalých redaktorů RTVS po nástupu nového vedení vládla ve zpravodajství RTVS napjatá atmosféra spojená s tlakem na autocenzuru redaktorů, ale i snaha o otevřené zásahy do obsahu. Sporné praktiky jako zrušení postů šéfeditorů vedly na začátku roku 2018 k vyhazovu jedné z nejzkušenějších reportérek Olgy Bakové.
Jádro zpravodajství se proti těmto snahám v dubnu 2018 ohradilo otevřeným dopisem, který podepsalo šest desítek novinářů. Vedení RTVS vzápětí využilo toho, že někteří stálí redaktoři byli zaměstnaní na externí úvazek k jejich jednoduchému vyhazovu[3]. Během jara 2018 z RTVS odešla velká část zkušených redaktorů a nahradili je často začínající novináři. Další redaktoři byli z televizních obrazovek přesunuti na jiné méně exponované pozice.
Znepokojivý je fakt, že v Maďarsku i v Polsku, kde veřejnoprávní média politicky zcela ovládly tamější vlády, byly jedněmi z prvních korků právě masivní vyhazovy stěžejních novinářů nebo jejich přesuny na méně exponované pozice. V obou případech byla pak veřejnoprávní média proměněna na hlásnou troubu vlády.
Zásahy do obsahu
Zpravodajství RTVS v současnosti není pod kontrolou vlády ani konkrétní strany. Strukturální změny a odchod klíčových novinářů ale umožnily vedení slovenského veřejnoprávního média přímé zásahy do obsahové stránky zpravodajství a do práce redaktorů. Přitom ještě za minulého generálního ředitele Václava Miky se zpravodajství RTVS vyšplhalo na nejdůvěryhodnější v zemi.
V posledních letech ho v důvěryhodnosti předběhla soukromá zpravodajská stanice TA3, ale stále se drží na předních příčkách. Tlak ze strany managementu, usilování o autocenzuru, či snaha o umělé „vyvažování“ příspěvků lidmi s desinformačními sklony či politickými ambicemi[4] jsou důvody, které stály za první vlnou odchodů zaměstnanců RTVS.
Zejména nesouhlas s obsahovou stránkou reportáží byl i za přesunem zkušeného moderátora a redaktora RTVS Michala Kaťušky z obrazovek zpět do rozhlasu. I když oficiálně se mělo jednat o „záchranu rozhlasu“. Pomyslnou poslední kapkou byla podle Kaťušky jeho reportáž o možné hrozbě ruské desinformační kampaně na Slovensku, ve které kritizoval předsedu parlamentu za SNS Andreje Danka[5]. Podle Kaťušky mohou být diváci, kteří nevidí do zákulisí děni uvnitř veřejnoprávního média, obzvlášť náchylní k politickým zásahům do obsahu.
Mezinárodní kritiku organizace Reportéři bez hranic si minulý rok RTVS vysloužila za jednostranný rádiový segment Z prvej ruky, který se proměnil v kampaň Andreje Danka. Organizace také upozorňovala na zavádějící výběr zahraničních cest politiků a jejich jednostranné pokrývání ze strany RTVS.
Obavy ze snah vedení telerozhlasu zasáhnout do předvolebního boje před březnovými parlamentními volbami se potvrdily v lednu letošního roku. Když se na veřejnost dostal záznam komunikace mezi Andrejem Dankem a volavkou Mariana Kočnera Alenou Zsuzsovou tak o ní na prvním místě informovala většina médií. Vedení zpravodajství RTVS ale poslední chvíli stáhlo reportáž o nahrávkách z vysílání večerního Radiožurnálu i nejposlouchanější ranní relace. Docházelo i k dalším prohřeškům, například ke kontroverznímu upravení formátu předvolební debaty tak, aby zahrnovala i kandidáta SNS.
Na nesplnění veřejnoprávní funkce RTVS před volbami a nevyvážené zpravodajství ve prospěch SNS a Smeru upozorňují analýzy nevládní organizace MEMO98 a slovenské pobočky Transparency international. V podobném duchu se nese i nedávno vydaná závěrečná zpráva OBSE, hodnotící volby.
Obviněním z protežování SNS v minulosti čelila taktéž veřejnoprávní Tlačová agentúra Slovenskej republiky (TASR), kterou v té době vedl právě současný ředitel RTVS Rezník.
Strukturální problémy telerozhlasu
Za náchylností k politickému ovlivňování veřejnoprávního rozhlasu a televize stojí strukturální problémy volby jejího generálního ředitele i způsob financování. Na rozdíl například od České televize, ve které je generální ředitel volen Radou ČT[6], generálního ředitele RTVS volí přímo parlament. Pozice generálního ředitele je tak často výsledkem politické dohody v rámci koalice. Tomu odpovídá i četnost jejich nahrazování. Minulý generální ředitel Václav Mika byl jediným ředitelem v historii RTVS i samostatné STV, který dokončil volební období.
Dalším problémem, ještě prohlubující závislost RTVS na státu, je způsob jejího financování. Vláda stále zužuje okruh lidí, kteří platí koncesionářské poplatky. Výše poplatků pro RTVS se navíc nezvýšila už od roku 2003, Slovensko má tak jedny z nejnižších koncesionářských poplatků v celé Evropě. Tím se zvyšuje schodek hospodaření veřejnoprávní televize a rozhlasu.
Schodek vyrovnává čtyřletá smlouva se státem, v rámci ní je ale potřeba každoročně dohodnout dodatek, který určuje výši příspěvku v konkrétním roce. V praxi tedy generální ředitel jedná s ministrem financí o příspěvku. Bývalý generální ředitel Václav Mika připouští, že u tohoto jednání existuje další potenciální sféra vlivu a závislost na státu. Stát RTVS doplatil od roku 2011 celkem skoro 230 milionů eur, ročně to vychází v průměru na skoro 29 milionů. I tak je ale RTVS podfinancovaná, což ji neumožňuje tvorbu náročnějších formátů, jak sama přiznává v návrhu rozpočtu.
Konkrétní kroky k posílení nezávislosti médií
Nejen tyto problémy ohrožují svobodu a nezávislost médií a podkopávají demokratické zřízení států střední Evropy včetně Slovenska. Jsou navíc často zastíněny otevřenými útoky na média ze strany některých politiků a organizovaného zločinu. Existují přitom konkrétní kroky, jak těmto strukturálním tlakům čelit.
Zabránění odlivu zisků z reklamy
Čtenáři sami mohou média podporovat přímo formou předplatného, zisky z inzerce ale prozatím zůstanou hlavní součástí jejich příjmu. Proto by v současné době pomohlo omezení odlivu velké části peněz z inzerce do rukou zahraničních internetových gigantů se sídly v daňových rájích. Žádná země ale není schopna tento problém řešit osamoceně.
Jednou z cest může být zavedení digitální daně, toto řešení bude ale potřeba zavádět minimálně na celounijní úrovni, i když ze zemí Visegrádu zatím zní spíše volání pro národním řešení. Zisky z digitální daně by mohly napomoct i financování veřejnoprávních médií, musely by ale být zákonně garantovány, aby nepodléhaly politickému vyjednávání.
Řešením zajišťujícím nezávislost soukromých médií by byla legislativa zaručující, aby internetoví giganti platili za použití obsahu přímo jednotlivým médiím. S podobným řešením přišla letos například Austrálie. Facebook a Google (respektive mateřská jeho společnost Alphabet) jsou obrovské společnosti odhodlané proti odlivu zisků bojovat, proto i v tomto případě by byla větší možnost úspěchu na úrovni EU. Pokles odlivu zisků z inzerce by pomohl i regionálním médiím.
Omezení radničních zpravodajů
Podobný problém s „konkurencí“ radničních zpravodajů lokálním novinám jako ve střední Evropě řešili podle mediální expertky Císařové i ve Velké Británii. Aby nebyly konkurencí pro soukromá média, tak je Britové noviny samospráv ořezali, snížili jejich periodicitu a rozhodli, že nesmí stahovat inzerci.
Pokud hlavní slovenská média nechtějí přicházet o čtenáře a důvěryhodnost ve prospěch oligarchů, politické reklamy nebo lživých alternativních médií, musí také ony obrátit pozornost i zpět k regionům. Udržování regionálních redakcí i jednotlivých investigativních novinářů mimo centrály v Bratislavě je nákladné, proto i to jde tedy ruku v ruce s proměnou financování.
Odpolitizování volby nového šéfa a financování RTVS
Největší výzvou ale zůstává proměna vedení a financování veřejnoprávních médií. Způsob, jakým je volen generální ředitel RTVS přímo napomáhá politickému vlivu. Nová vláda by k problému mohla přistoupit podobně, jako vlády minulé, a do vedení telerozhlasu dosadit „svého“ člověka. Opravdovým řešením problému by byla ale jen změna způsobu volby vedení. RTVS by mohla například přejít na český model, ve kterém je ředitel volen Radou ČT. Ani tento model sice zcela nezabrání tomu, aby o osudu veřejnoprávního média rozhodovali politické boje, jeho politické ovládnutí by se ale stalo daleko složitějším. Slovensko by se naopak mohlo poučit z českého příkladu a lépe nastavit nominace kandidátů do Rady.
V současnosti se stále vede také debata o osudu koncesionářských poplatků. Financování veřejnoprávního média jejich pomocí zajišťuje největší autonomii a také potenciálně zvyšuje zájem o zabránění politických zásahů. Bohužel zvyšování poplatků a jejich znovuzavedení pro skupiny, kterým byly dříve odpuštěny, je politicky velmi nepopulární. Musela by tedy existovat širší politická dohoda. V současné koalici, kde je zastoupena i SaS, která naopak v minulosti bojovala za jejich úplné zrušení, bude taková dohoda velmi složitá.
Další alternativou je navázání financování RTVS na státní rozpočet jako poměr HDP. Bývalý ředitel RTVS Mika ale připomíná, že například i armáda má garantované procento z rozpočtu, ale nedodržuje se. I tento systém tedy není všespásný.
Středoevropská média čelí podobným problémům napříč celým regionem. Navíc ani našim médiím se nevyhýbají důsledky globální proměny žurnalistiky, na které je třeba reagovat. V sousedním Maďarsku a Polsku navíc můžeme vidět způsoby, jakými je možné politicky ovládnout jak soukromá, tak veřejnoprávní média. Je proto potřeba věnovat se kromě otevřených útoků na média také strukturálním problémům, které ohrožují jejich nezávislost.
Autor: Ondřej Zacha
[1] Zatímco pro Slovensko, Česko a Polsko nastal zlom po roce 2015, svoboda tisku v Orbánově Maďarsku začala klesat už po jeho zvolení v roce 2010.
[2] I tyto velké regionální deníky ale fungují v rámci celostátních vydavatelství, která jsou v omezené míře schopna udržet i ztrátová média. Největším z nich je na Slovensku Petit Press, které kromě deníku SME vydává i regionální Korzár nebo Regionálne noviny My a vlastní ho z 40% kontroverzní finanční skupina Penta.
[3] Chybějící ochrana a krytí novinářů, pracujících de facto na plný úvazek ale zaměstnaných na externí úvazky je dlouhodobým problémem mediálního trhu v celé střední Evropě.
[4] Podle bývalých redaktorů se vedení snažilo, pod záminkou „vyváženosti reportáží“, dávat prostor lidem, kteří měli až konspirační názory a měli blízko k webům šířícím desinformace. Jednou z hlavních úloh novinářů je přitom poctivá rešerše a ověřování výroků tak, aby v éteru zněly jen pravdivé informace. Vedení zpravodajství také do vysílání protlačovalo jako „nezávislé“ analytiky lidi, kteří kandidovali ve volbách.
[5] Předmětem reportáže byl také výzkum organizace Stratpol, zahrnovala i vyjádření našeho zástupce.
[6] Její členové jsou voleni tajnou volbou v poslanecké sněmovně na funkční období šesti let, přičemž každé dva roky je volena třetina Rady.
Tento článek byl podpořen Mezinárodním visegrádským fondem v rámci projektu Changing Landscape of Media ve spolupráci s www.voxpot.cz